Alzheimerova choroba

Ing. Bc. Renata Prokešová, výkonná ředitelka GrandPark, a. s.

Nejčastější příčinou vzniku demence je Alzheimerova choroba. Jako první toto onemocnění popsal německý lékař Alois Alzheimer v roce 1907. Popisoval atypické onemocnění mozku 51leté pacientky, paní Augusty D., která měla zvláštní formu demence. Degenerativní změny v mozkové tkáni vedly ke zhoršení samostatnosti nemocné. Na základě této studie se používá název Alzheimerova choroba.

Při Alzheimerově chorobě dochází k ukládání patologických proteinů, beta amyloidových plaků, které způsobují zánik nervových buněk a jejich spojů. Tím dochází ke zhoršenému přenosu informací mezi buňkami. Onemocnění začíná nenápadně a pomalu.

Koho nemoc postihuje nejčastěji?

Doposud se neví, co způsobuje Alzheimerovu nemoc. Jisté je jen to, že počet takto nemocných stále roste. Podle Zprávy o stavu demence vydané Českou alzheimerovskou společností žilo u nás v roce 2014 téměř 153 tisíc lidí trpících demencí – přičemž Alzheimerova nemoc je její nejčastější příčinou.

Alzheimerova choroba je nemoc především vyššího věku, s prodlužujícím se věkem narůstá počet onemocnění, hovoří se tak o tiché epidemii lidstva. V České republice onemocní touto nemocí přibližně 5 % lidí ve věku nad 65 let, ve věku nad 80 let je to již třetina populace. S onemocněním v nižším věku se setkáváme méně často, vyskytne se však i ve věku do padesáti let.

Průběh onemocnění

Příčina vzniku Alzheimerovy choroby stále není známa, je popsán pouze průběh choroby. Lékaři onemocnění rozdělují do tří stádií, která se mohou různě prolínat. Nelze říci, že jedno stadium končí a druhé začíná, u každého jedince může být průběh nemoci různý, některé příznaky se projeví dříve, některé později, nebo se nemusí projevit vůbec.

Stádia onemocnění

V prvním stádiu se jedná o lehkou formu demence, dochází k mírným změnám, nemocný je ještě samostatný, často si neuvědomuje, že může být nemocný. Dochází ke zhoršování krátkodobé paměti, zapomínání, časové a prostorové dezorientace. Také obtížně hledá slova, hůře se dorozumívá, zakládá a schovává si věci, které později nemůže najít. Podezírá okolí, že mu věci schovává nebo bere, je vztahovačný, popírá své potíže, může být pasivní. Při uvědomění si nemoci často dochází k depresím. Změny v chování pozoruje dříve okolí (příbuzní, kolegové) než sám nemocný.

Ve druhém stádiu se jedná o středně těžkou formu demence. Dochází ke snížené soběstačnosti, nemocný není chopen aktivit běžného denního života, provést osobní hygienu, dojít si na záchod, obléknout se, starat se o domácnost, nakoupit. Výpadky paměti jsou znatelnější, zapomíná i jména členů rodiny, odchází bez důvodu z domova, není schopen nalézt cestu zpět. Zhoršuje se také schopnost řeči, prohlubují se změny osobnosti, dochází k neklidu, agresivitě, mohou se přidružit bludy a halucinace.

Ve třetím stádiu se plně rozvíjí těžká forma demence, nemocný je nesamostatný a plně závislý na péči druhé osoby. Obtížně přijímá potravu, dochází k poruše polykání, podvýživě, neschopnosti komunikovat, navázat slovní kontakt. Nepoznává členy rodiny ani sám sebe, má potíže s chůzí, stává se imobilním, je rozvinuta plná inkontinence moči i stolice, projevují se významné poruchy chování.

Pacienti ve všech stádiích nemoci vyžadují péči druhé osoby. Nejčastěji jsou jimi nejbližší příbuzní, profesionální pečovatelé nebo zdravotní sestry. Péče probíhá v domácím prostředí, v zařízeních sociálních služeb (např. v domovech se zvláštním režimem) nebo nemocnicích. O nemocného by se měl starat někdo, kdo nemoci rozumí a ví, jak se o nemocného má starat.

Možnosti léčby

Alzheimerova choroba je nevyléčitelné onemocnění, umíme však zpomalit průběh a zmírnit projevy onemocnění. Léčba spočívá v kombinaci správného nastavení léků (léky, které zlepšují vnímání, učení a paměť, léky na snížení deprese, snížení agresivity a neklidu, na tlumení úzkosti, při poruše spánku) a optimální nastavení péče o nemocného. Mezi základní nefarmakologické postupy patří trénink paměti, reminiscenční terapie, bazální stimulace, aktivizace, a to formou jednoduchých činností, procházek, hraní her, poslechem hudby, nácvikem běžné denní činnosti.

Nastavení péče

Péče o nemocného s Alzheimerovou chorobou není vždy stejná. Dva stejně staří lidé, kteří ve stejnou dobu onemocní, mohou mít rozdílný průběh. Je to dáno jiným vývojem mozku a narušením jiných mozkových drah při onemocnění. Přístup k nemocnému s demencí by měl být vždy individuální. Ten, kdo se o nemocného stará, by o něm měl znát všechny informace ze života, co má a nemá rád, co mu dělá dobře a co ne.

Setkala jsem se se situací, kdy nemocný v zařízení sociálních služeb, v prvním stadiu demence, během dne ještě relativně schopný a samostatný, byl u snídaně každé ráno rozrušený, mlátil s hrnkem plným bílé kávy o stůl, vyléval ji. Zpočátku jsme to přičítali projevům jeho nemoci, teprve po několika dnech jsme zjistili, že bílou kávu nikdy nepil, nechutnala mu a on nám to neuměl říci, snažil se nás na to upozornit tímto způsobem. Poté, co začal dostávat namísto kávy čaj, se situace se okamžitě urovnala a snídaně již probíhaly bez obtíží.

Toto je jeden z příkladů, kdy jsme se nemocnému přizpůsobili, a tím eliminovali projevy onemocnění. Člověk, který onemocní demencí, se jen těžko přizpůsobuje okolí, je mu lépe, přizpůsobí-li se okolí jemu.