Jak se dělá kronika a jak se jedná s Číňany

Jak se dělá v dnešní době kronika města? Co vše musí kronikářka stihnout? Co ji na práci obzvláště těší a co naopak musí spíše „překousnout“? O tom všem si popovídali naši klienti s kronikářkou města Havířov Hanou Dvořákovou, která do Domova pro seniory GrandPark přišla na besedu. A sama byla překvapená jak nevšedním zájmem seniorů, tak i jejich všetečnými dotazy.

Místnost pro reminiscenční terapii připomínající kavárnu se před desátou hodinou začala rychle zaplňovat – a kdo přišel (nebo přijel na vozíčku) později, měl už docela problém najít volné místo. „Tak velký zájem jsem nečekala ani já,“ přiznala Hana Dvořáková. A aby vyhověla zvědavosti svých posluchačů, začala hned vyprávět o tom, jak se stará o městskou kroniku. Ta je vedena v Havířově od roku 1955, chybí pouze rok 1979, který se z neznámého důvodu ztratil. Vše je v dnešní době již naskenováno a dostupné pro veřejnost na internetu.

„Zažila jsem díky vedení kroniky spoustu věcí, které bych jinak nezažila,“ svěřila se kronikářka seniorům. A ti bez dechu poslouchali, jak se třeba spolu s představiteli města věnovala čínské delegaci a jak všechny přítomné, ač se na to připravovali, vyvedly z míry zvláštnosti v chování Asiatů. Anebo jak zaznamenávala dění na motocyklových závodech – a ačkoliv je sama neřidička, velmi se pro tento sport během rozhovorů s motorkáři nadchla. „Ale někdy musím psát i o věcech či událostech, které se mi nelíbí a s nimiž vnitřně nesouhlasím. Jako kronikářka však musím zůstat nad věcí a podat jen faktickou informaci nezatíženou emocemi – což je někdy velmi těžké,“ vysvětlovala Hana Dvořáková seniorům.

Zájem byl veliký, padaly dotazy všeho druhu. Kronikářka ukázala seniorům na závěr i fotografie města, které sama nafotila. A vůbec nebylo nutné, aby účastníci besedy byli z Havířova. „To je úžasné, já jsem nevěděla o Havířovu nic, teď už toho vím spoustu,“ pochvalovala si Libuše Stavinohová, která pochází z jiného okresu.