Jak se dělá radost

Není to nic složitého. Jen třeba vezmete děti a přijedete na návštěvu za dědečkem. A vůbec nevadí, že to není váš dědeček a že ho vlastně vůbec neznáte. Tak to dnes proběhlo v GrandParku v Havířově. Paní Ester Kubíčková se svými dětmi Kristiánem a Anitkou navštívila dva dědečky a oběma to udělalo velkou radost.

Ptáte se, jak to paní Kubíčkovou napadlo? „Jednou jsme byli na procházce, šli jsme kolem vašeho domova a zamávali jsme starému pánovi, který se na nás usmíval za oknem. Bylo to milé, tak jsme se s dětmi domluvili, že mu doneseme kytičku,“ vzpomíná. Kristiánovi i Anitce se tehdy návštěva u nového dědečka líbila, proto se rozhodli k další návštěvě. „Svého“ dědečka už tentokrát nezastihli, přesto chtěli někoho dalšího potěšit, a tak zavítali do dvou dalších pokojů.

„Jejda, to je milé, ale já pro vás, děti, nic nemám nachystané, nemám tu žádnou čokoládu,“ neskrýval překvapení třiadevadesátiletý František Janošec. To ale vůbec nevadilo, i tak si s paní Ester a jejími dětmi hezky popovídal. Stejně jako předtím Josef Regec. „Mám se tady pěkně, chodím i na různé aktivity, kde vyrábíme věci z papíru nebo malujeme. Ale moc návštěv za mnou nechodí, tak to mám z dětí radost,“ říkal dojatě. „Podívej se, jaké tu mám světýlko, takhle se zapíná a zase zhasíná,“ podal pan Josef s úsměvem Kristiánovi malou přenosnou lampičku. To tříletého klučinu opravdu zaujalo, bylo vidět, že technické záležitosti chlapy sbližují i napříč generacemi. „Líbí se ti? Tak si ji nech,“ nabízel děda chlapci. Ten se ale rozhodl, že hodnému dědečkovi lampičku nechá a raději si přijde „zablikat“ zase při příští návštěvě.