Jaké to je pohladit poprvé v životě psa v 83 letech?

„Nádherný pocit, ta srst je tak hebká a teplá!“ říká s nadšením klientka GrandParku Havířov paní Libuška Stavinohová. V domově seniorů se zúčastnila canisterapie, na kterou přišli v doprovodu cvičitelky Petry Zámarské dva psi – australský ovčák Ozzy a labrador Lukáš. „Já jsem se vždycky psů hrozně bála, nikdy v životě jsem psa nepohladila. Ale je to moc příjemné a Ozzy má překrásnou srst,“ usmívá se při mazlení se psem.

Ostatní senioři přitakávají, na pejsky se už těšili, protože jejich návštěvy zažívají pravidelně. Někteří měli dříve svého vlastního psa.  „Měl jsem 12 let knírače, byl moc milý. Pak ale onemocněl a veterinář mi řekl, že operace by byla moc náročná a drahá a pes v tomto věku už by ji nemusel přežít,“ vzpomíná s dojetím jeden z klientů. A dodává, že je rád, že za klienty GrandParku chodí na návštěvu Petra Zámarská s Ozzym a někdy i s dalšími psy, protože mu to připomíná pěkné chvíle s jeho kníračem.

Reakce většiny klientů jsou ostatně velmi spontánní – psi u nich budí úsměv ve tváři a doslova probouzejí k aktivitě i ty, kteří mají diagnostikovánu Alzheimerovu nemoc nebo jiný typ demence. Při kontaktu se psem a při jeho hlazení se jim rozsvítí oči a leckdy se vybavují i slova, která jim nemoc uzamkla kdesi v hlubinách paměti.

„Líbí se mi, jak starší lidé na pejsky reagují a jak jim pejsci vykouzlí úsměv ve tváři. O to nám jde nejvíce,“ vysvětluje cvičitelka. Nejprve s  Ozzym pracuje se skupinou seniorů ve společenské místnosti. A vůbec nevadí, že někteří klienti jsou na vozíčku. „Psi pro canisterapii jsou klidní a přátelští. Důležité je, aby u některých lidí prolomili apatii, vyvolali v nich citové reakce a navodili pozitivní myšlení během toho, kdy se k člověku přitulí a nechají se hladit.“ A ve druhém sledu je podle canisterapeutky působení i na fyzické zdraví. „Ruce a prsty starších lidí, které jsou kvůli nemoci už jen ztěžka pohyblivé, procházejí při mazlení se psem v podstatě nenásilnou rehabilitací.“

Pak Petra Zámarská spolu s Ozzym opouští skupinku, u které zůstává labrador Lukáš, a vydá se s Ozzym na návštěvu pokojů. Australský ovčák na pokoji nezaváhá a podle pokynu canisterapeutky zkušeně skočí do postele k seniorce. „Je vidět, že je to oboustranně příjemné, starším lidem dělá teplo psího těla dobře, vnímají přítulnost psa a mají radost, když ho můžou hladit,“ říká Zámarská a dodává, že pravidelnost takových návštěv je důležitá. „Při první návštěvě se ještě někteří lidé bojí, ale při druhé či třetí z nich ostych padá a na přítulnost pejsků si ochotně zvykají.“