Narozeninová oslava byla veselá i bez sektu

Jako každou poslední středu v měsíci i v říjnu se v havířovském GrandParku sešli narozeninoví oslavenci. Bylo jich jedenáct, a kdo by je jen poslouchal, jak postupně říkají: 26, 28, 27…, mohl by si myslet, že se k oslavě sešla omladina. Jenže oslavenci neprozrazovali svůj věk, ale ročník svého narození! A přesto, že jejich věk je úctyhodný, většina z nich si pamatovala datum narození velmi dobře.

Každý oslavenec dostal ručně vyrobené přání i s básničkou, a tak se někteří neubránili slzičkám dojetí. Ale ty byly rychle pryč, protože nálada panovala veselá. Rozkrájely se dorty, uvařilo kafíčko, všichni byli spokojeni, jen jeden ze seniorů podotkl: „Ještě by to chtělo sekt!“ Ostatní se na něj ale pohoršeně podívali – někteří proto, že nechápali, proč sekt, když i bez něj se zde zpívalo a posléze i tančilo. A někteří proto, že kvůli horšímu sluchu slyšeli místo „sekt“ úplně jiné slovo.

Vše se však vysvětlilo, a tak se po dobrém dortíku zazpívaly oblíbené písničky a někteří senioři si i zatancovali. Neodolal ani Karel Konečný, který je sice na vozíčku, ale tanec si užil s oběma aktivizačními pracovnicemi. Byl velmi rozradostněný, přestože ví, že nejhezčí dárek k narozeninám dostane s velkým zpožděním, až na Vánoce. „Konečně se stanu pradědečkem! A bude to kluk,“ chlubil se s radostným úsměvem.