Proleženiny, důsledek nesprávné péče

Ing. Bc. Renata Prokešová, výkonná ředitelka GrandPark, a. s.

Dekubit neboli proleženina je komplikace dlouhodobě nemocných, které lze předejít. Vzniká v důsledku působení tlaku na tkáň proti tvrdému materiálu v místě, kde je málo tukové a svalové tkáně. Po dobu působení tlaku jsou tkáně špatně zásobovány živinami a kyslíkem a tak dochází k jejich postupnému odumírání.

Nejvíce ohroženi jsou pacienti, jejichž zdravotní stav je vážný, pacienti trpící podvýživou, pacienti se sníženou pohyblivostí, především pak starší osoby. Rizikové jsou zejména vyčnívající části těla, křížová oblast, kotník, pata, kyčelní klouby, lokty, obratle.. Rozsah poškození tkáně je závislý na vzájemném působení, době a intenzitě tlaku, na celkovém zdravotním stavu postiženého a na vlivu vnějšího prostředí.

čtyři stupně dekubitů podle rozsahu zasažené tkáně rozlišujeme 

  1. stupeň: Není poškozena kůže. Projevuje se mírným otokem a zčervenáním kůže, která při zmáčknutí nezbělá. Jedná se o vratné stadium, pokud odstraníme působení tlaku, je možné dalšímu rozvoji dekubitu zabránit. Zachytí-li se proleženina již v tomto stadiu a nastaví se správná prevence, je zhojení defektu otázka několika dní.
  2. stupeň: Částečně porušená kůže. Oblast je zarudlá, tvrdá, může být i namodralé zbarvení kůže. Rána připomíná odřeninu, oděrku, puchýř a hrozí riziko infekce. Je poškozeno podkoží, kůže může odumírat. Při správném ošetření a léčbě se zpravidla hojí bez jizev, léčba trvá několik týdnů.
  3. stupeň: Nekróza. Jsou zničeny všechny vrstvy tkání mezi kostí a podložkou, je narušena integrita kůže, poškozena svalová i tuková tkáň a hrozí vysoké riziko vzniku infekce. Zhojení je možné, ale trvá několik měsíců i let.
  4. stupeň: K projevům třetího stadia se přidají komplikované záněty kostí a kloubů. Spontánní zhojení není možné, téměř vždy lze řešit pouze operativně.

Nejdůležitější složkou prevence dekubitů je řádná ošetřovatelská péče

Mezi základní úkony, které vedou k prevenci vzniku proleženin, patří pravidelné polohování, osobní hygiena, správná výživa a ošetřovatelská rehabilitace.

Změnou polohy se zkracuje doba působení tlaku na tkáň, a tím se zajistí proudění krve a okysličování podkožní tkáně. Polohování se provádí v pravidelných frekvencích, časové intervaly mezi jednotlivými změnami poloh závisí na celkovém stavu pacienta, pohybují se v rozmezí od několika minut po několik hodin. Nejčastěji po dvou až třech hodinách. Riziková místa se pravidelně kontrolují, zda se neobjeví první známky dekubitu. Změny polohy se provádějí na lůžku, v křesle i na vozíku, za pomoci polohovacích pomůcek. Jedná se různé klíny, válce, hady, polštáře, podložky pod lýtka či paty ze vzdušných materiálů s výplní kuliček, molitanu, líné pěny, ale lze použít i polštář nebo deku. Pro člověka, který je dlouhodobě upoutaný na lůžko, je nezbytnou pomůckou polohovací postel, kvalitní matrace s vysokým stupněm antidekubitních účinků. Lůžko musí být vždy pěkně upravené, čisté a suché, na prostěradle ani podložce nesmí být žádné záhyby.

Kůže se musí udržovat v čistotě

Pečlivá hygiena je dalším důležitým prvkem v prevenci vzniku proleženiny. Kůže sama o sobě je fyziologicky osídlena bakteriemi, které při průniku do tkání mohou vyvolat infekci. Pravidelné sprchování a omývání udržuje pokožku čistou, omezuje působení zevních vlivů a vznik infekce. Největší riziko množení bakterií je vlivem potu, působením moči a stolice. První známkou nedostatečné hygieny mohou být i opruzeniny. Hygiena kůže se nejčastěji provádí vodou a mýdlem, po osušení se doporučuje použít ochranný regenerační krém, olej nebo mast. Ochranný krém jemně vetřít do kůže.

Rehabilitace, ošetřovatelská rehabilitace, vertikalizace, vysazování, posazování a další mobilizační prvky se snaží podporovat návrat hybnosti a obnovit soběstačnost pacienta. Jsou nedílnou součástí základní péče a zároveň napomáhají prevenci vzniku dekubitu. Rehabilitaci je třeba volit individuálně na základě celkového stavu pacienta a zajistit, aby nízkou nebo vysokou intenzitou cvičení nedošlo k poškození jeho zdraví. Rehabilitace by vždy měla být vedena zkušeným odborníkem. Snažíme se s ní začít co nejdříve, a to jak s rehabilitací fyzickou, tak i psychickou. Důležitá je spolupráce celého týmu zdravotníků.

Nemocný musí mít zajištěnou správnou výživu, zaměřenou na příjem bílkovin. Bílkoviny napomáhají hojení defektu. Ke zlepšení stavu pacienta významně přispívá podávání vhodných výživových doplňků, a to zejména v případech, kdy pacient nekonzumuje dostatečné množství potravy. Cílem léčby je normalizace celkového stavu.

Proleženiny mohou snížit komfort nemocného na několik měsíců až let. Jejich léčba je velmi zdlouhavá a nákladná, ne vždy je možné dosáhnout úplného vyléčení, v případě rozsáhlejších dekubitů je nutné operativní řešení. Proto je třeba se vždy zaměřit na prevenci, díky které lze vzniku dekubitů předcházet až v 95 % případů.

O autorovi

Ing. Bc. Renata Prokešová, výkonná ředitelka společnosti GrandPark a.s. Vede poradnu péče o nemocné, o lidi s různými typy demence, zejména s Alzheimerovou chorobou, onkologicky nemocné, o klienty s omezenou mobilitou. Věnuje se tréninku paměti, reminiscenční terapii, ošetřovatelské rehabilitaci. Tuto péči zajišťuje v zařízeních sociálních služeb, v domácím prostředí, případně vhodnou kombinací sociální služby využívané v domácím prostředí. Zabývá se kvalitním a efektivním nastavením sociální služby, přičemž klade důraz na individuální přístup ke klientovi. Je také jednatelkou a auditorkou Institutu procesních auditů sociálních služeb a ředitelkou neziskové organizace zaměřené na podporu domácí péče Centrum pro seniory Kolín z.ú.