Psi přinášejí radost i nenásilnou terapii

„Jéé, to je krásný miláček..“ říká s nadšením klientka hradeckého GrandParku, 90letá Magdaléna Koníčková. „Takovýho pejska jsme měli!“ přidává se k ní při pohledu na fenku Keysi Marie Chalupová. V domově seniorů se zúčastnily canisterapie, na kterou přišla Keysi v doprovodu cvičitele a chovatele pana Bednáře.

Také ostatní senioři se usmívají a přitakávají, že Keysi je opravdu moc roztomilá a šikovná. Na pejska se už těšili, protože psí návštěvy zažívají v Grandparku pravidelně. Někteří měli dříve svého vlastního psa – o to více se těší na setkání se čtyřnohými přáteli, protože jim připomínají pěkné chvíle s jejich bývalými pejsky. „Díky tomu se jim vybavují radostné vzpomínky, zažívají krásný příval pohody a lásky,“ popisuje vedoucí sociální péče Petra Suchá.

Reakce většiny seniorů jsou ostatně velmi spontánní – Keysi u nich budí úsměv ve tváři a doslova probouzí k aktivitě i ty, kteří mají diagnostikovánu Alzheimerovu nemoc nebo jiný typ demence. Při kontaktu se psem a při jeho hlazení se jim rozsvítí oči a leckdy se vybavují i slova, která jim nemoc uzamkla kdesi v hlubinách paměti.

Cvičitel nejprve s Keysi pracuje se skupinou seniorů ve společenské místnosti. A vůbec nevadí, že někteří klienti jsou na vozíčku. „Je úžasné, jak starší lidé na pejsky reagují a jak jim pejsci vykouzlí úsměv ve tváři. O to nám jde nejvíce,“ vysvětluje ředitelka domova Monika Utratilová. Psi pro canisterapii jsou klidní a přátelští. „Důležité je, aby u některých lidí prolomili apatii, vyvolali v nich citové reakce a navodili pozitivní myšlení během toho, kdy se k člověku přitulí a nechají se hladit.“ Ve druhém sledu je podle ředitelky působení i na fyzické zdraví. „Ruce a prsty starších lidí, které jsou kvůli nemoci už jen ztěžka pohyblivé, procházejí při mazlení se psem v podstatě nenásilnou rehabilitací.“

Pak cvičitel s Keysi opouští skupinku sedících seniorů a vydají se na návštěvu pokojů, aby si hlazení a mazlení s pejskem užili i ležící klienti. „Je vidět, že je to oboustranně příjemné, starším lidem dělá teplo psího těla dobře, vnímají přítulnost psa a mají radost, když ho můžou hladit,“ říká Monika Utratilová a dodává, že pravidelnost takových návštěv je důležitá. „Při první návštěvě se ještě někteří lidé bojí, ale při druhé či třetí z nich ostych padá a na přítulnost pejsků si ochotně zvykají.“